Twse

Devadesát procent zahrádkářů se shodne nad tím, že nejkrásnější období na zahradě je podzim. Ani ne tak kvůli úrody, kterou jistě každý rád sklízí, ale hlavně pro ty barvy. Listí je začíná měnit, žloutne až poté zčervená a padá k zemi. Je to podobné jako život člověka. Narodí se jen proto, aby poté zemřel. Stejně jako list každého roku dělá totéž. Na zahrádce samotné již tolik práce není, pokud si její majitel hledí pravidelné údržby. Nyní již jen sbírá zbytky, které někde zapomněl uklidit, zastříhává, co je třeba a hrabe listí. To se prý již pálit nesmí, tak je cpe do kontejnerů, které jsou pak ekologicky autem s naftovým motorem odváženy někam za město.  

Ten druhý zahrádkář listí nahrne do všech rohů zahrady, protože ví, že i ten ježek potřebuje někde přezimovat a kopa listí je pro něho vlastně takovým zimním domovem. On se tam hezky zavrtá a změní svůj metabolismus. Pak tam usne a prospí celou zimu, což by jistě možná rádi udělali i někteří lidé. Vyleze pak až na jaře, kdy se teploty zvednou a bude tu pro něj někde nějaká potrava. Na podzim se vlastně chystá ke spánku spousta živočichů. Tak jako jdou spát květiny a stromy, tak usínají ti, kterým je matkou přírodou určeno zimu prospat tady u nás. Další pak migrují někam za teplem a ti, kteří na zimu zůstanou jim možná hodně závidí.  

Podzimní posezení na zahrádce je jistě hodně nostalgické a člověk citlivý se neubrání trošce vzpomínek. Usedá pod strom, aby zapřemýšlel nad životem jako takovým. Možná také trochu bilancuje a uvažuje nad tím, co bude na zahradě příští rok. A možná jej také napadne, že není zase tak jisté, že se tu na jaře objeví. Nikdo nevíme dne ani hodiny.  Budiž pochválen podzim a příroda, která nám tak nabízí čas k přemýšlení, a tak vlastně i k duševní relaxaci. Jen je třeba umět toho pořádně využít. Nuže vzhůru. Jdeme na zahradu.