Twse

DÄ›ti mají svůj zvláštní svÄ›t a psychologové tvrdí, že dospÄ›lí do nÄ›j nemohou vidÄ›t. DÄ›ti si je tam také nikdy nepustí. Spousta lidí si o tom myslí svoje, ale protože je to moderní, tak se to pÅ™ipouÅ¡tí. OvÅ¡em aÅ¥ si každý věří, Äemu chce. Jen ne tomu, že by se dÄ›ti mÄ›ly vychovávat takzvanÄ› volnÄ›. Tedy, dítÄ› má svou osobnost, kterou nesmí nikdo naruÅ¡it. Ani rodiÄe. Takže si jejich ratolest dÄ›lá, co chce. Jak to dopadne bude jasné až pozdÄ›ji, ale to už bude na vÅ¡echno až příliÅ¡ pozdÄ›. RodiÄovská lítost bude hodnÄ› pozdní.  

Nikdo je nenutí, aby stály prckovi za zadkem a neustále do nÄ›j huÄeli co se smí a co se nesmí. DítÄ› lze vychovat hrou, tedy tím, k Äemu má ono nejblíže a co ho nejvíce baví. Jen je tÅ™eba vÄ›dÄ›t jak na to a umÄ›t to také uplatnit. RodiÄ se musí ukázat jako autorita, a ne jako kamarád. Protože by se pak mohlo lehce stát, že mu jako kamarádovi jednou nabanÄí. Praví se, že je to vÄ›c každého rodiÄe, jak si svou ratolest vychová. Do jisté míry je to pravda. Ale nesmí to jít tak daleko, že si dítÄ› dÄ›lá, co chce a nemá respekt k niÄemu a nikomu.  

Potíž je v tom, že vÅ¡ichni tihle tatínkové a maminky se domnívají, že to dÄ›lají správnÄ› a je potíž jim v tomto nÄ›co vysvÄ›tlovat. Oni si stejnÄ› myslí svoje a dobré rady u nich nepadnou na úrodnou půdu. A co s nimi? DítÄ›ti můžeme domluvit, ale huÄet do dospÄ›lé osoby je naprosto zbyteÄné. Oni mají svou pravdu a říci si nedají.  

Znovu se tedy musíme vracet k tématu Älánku, výchova dítÄ›te formou hry. Mezi jeho druhým a tÅ™etím rokem je to hle naprosto optimální vÄ›c. DítÄ› proti tomu neprotestuje, protože je to dokonce baví. VyzkouÅ¡ejte to schválnÄ› také, vy, kdo máte dÄ›ti. A uvidíte, že je to nejlepší způsob výchovy stejnÄ› jak komunikace s nimi. Jen je tÅ™eba trpÄ›livosti a citu. OvÅ¡em to je tÅ™eba pÅ™i každém způsobu výchovy. Takže nezbývá než popřát hodnÄ› úspÄ›chů.