Twse

Lidově se tomu říká hody, a jak se ještě říká u nás čí jsou hody? No naše. A už to jede naplno. Muzika vyhrává lidové písničky a je dobrá nálada. Kapela je většinou z té vesnice, kde hody zrovna jsou. Jde o hudební nadšence, kteří ovládají nějaký ten hudební nástroj. Což je zase jiným upřeno. Ne, že by se nechtěli učit, ale ten, kdo je učit má rozpozná, že jaksi člověk nemá hudební sluch a tím pádem jej učit nechce. Ale to dotyčnému zase tak vadit nemusí. Na hodech si může jen zazpívat, pokud to ovšem umí. A zatančit si. Na to už není hudebního sluchu třeba. Hody jsou velká sláva pro každého občana vesnice.

Někde je můžete navštívit pod názvem posvícení. Obě věci znamenají totéž. Lidovou veselici a oslavu. U nás na Ostravsku jsem ještě jako dítě setkávala s výrazem krmáš. To je pořád totéž. Původně se tento den slavil, když se světil kostel, odtud tedy právě ten výraz po svěcení, posvícení. Jak vznikl výraz hody se mi nedařilo vypátrat, což ovšem není vůbec podstatné, abychom si o tom nepřečetli pár řádků.  Takové hody nejsou jen o tancování a zpívání, ačkoli je to základ. Může to být také stavění nebo kácení máje, který si každá vesnice musí hlídat.

Respektive takzvaný stárek, který je vlastně takovým velitelem celé akce a kdyby mu májku někdo ukradl, je to ostuda taková, že by se mohl rovnou odstěhovat. A navíc by ho to stálo hodně peněz, protože ji musí vykoupit zpátky. Což se děje většinou formou vína nebo slivovičky a když ji stárek nemá, musí ji od někoho koupit. Nevím, jak se to má s mládkem, u nás nebyl, ale slyšela jsem, že ještě někde na jihu Čech se snad vyskytuje na hodech také. A jak se k té funkci stárek dostane? Nedostane, musí být zvolen, vybrán a odsouhlasen. Pro něho samotného je to obrovská pocta, ale také starosti a starosti. Všechno vlastně závisí jen na něm.